Běžné nemoci 

Rozdíl mezi štíhlými a silnými lidmi není jen v tom, kolik a čeho snědí. Jak se shodují odborníci, ten hlavní problém není v žaludku, ale v hlavě. Obézní lidé jinak o jídle přemýšlejí, mají k němu odlišný, složitější vztah a liší se i jejich jídelní zvyklosti.

Jak to dělají štíhlí lidé:

• Snídaně je pro ně samozřejmý začátek dne.
• Jedí pravidelně, častěji a v menších porcích.
• Jídlo je pro ně příjemná, ale zdaleka ne nejdůležitější stránka života ani nejčastější námět hovoru.
• Když se přejedí, prostě druhý den jedí méně.
• Žádný konkrétní pokrm si neodpírají. Pokud na něj mají chuť, dají si ho.
• Jedí běžnou rychlostí, při jídle si povídají se spolustolovníky a užívají si ho.
• Když mají dost, klidně část jídla nechají. Pokud jsou v restauraci, neostýchají se nechat si zbytky zabalit s sebou.
• Rádi hezky stolují, jídlo si esteticky naservírují, vždycky jedí u stolu.

Jak to dělají ti silní:

• Nesnídají a mnohdy ani nesvačí. Považují to za projev silné vůle a snahy zhubnout.
• Největší (a mnohdy jediné pořádné) jídlo si dávají večer, když už nemůžou hlady vydržet.
• Jídlo je pro ně hlavní životní téma. Nejraději mluví o dietách, o tom, co by měli a neměli jíst a jak se jim to daří či nedaří.
• Když se přejedí, trápí se výčitkami svědomí, které zahánějí dalším jídlem.
• Často si dávají (a následně porušují) předsevzetí, že nebudou jíst sladké, oříšky, pít colu a podobně.
• Jedí rychle a po velkých soustech, hltají, vždycky jsou u stolu tím prvním, kdo má dojedeno.
• Nikdy nenechávají zbytky, vždycky dojedí všechno, co mají na talíři, i kdyby měli prasknout.
• Jedí u počítače, u televize, často si ani neuvědomují, kolik a čeho snědli.

Kde vznikají špatné návyky? Většinou v dětství

Komplikovaný vztah k jídlu často mívá kořeny v dětství. Měli jste přísné, náročné rodiče, pro které nebylo nic, co jste udělali, dost dobré? Jídlo se pro vás možná stalo jediným spolehlivým zdrojem potěšení. Velkou chybou také je, když matka utišuje nebo odměňuje dítě jídlem, třeba rohlíkem nebo sladkostmi. Bude po něm sahat i v dospělosti, kdykoli bude cítit osamělost, stres nebo zlost.

Z rodiny často pocházejí i některé zlozvyky, které vám teď komplikují cestu k normální postavě. Někomu, kdo byl z domova zvyklý, že si k večeři každý „něco nahledá“ v lednici, nepřijde divné baštit tlačenku u televize přímo z papíru. Pokud se ale jeho rodina každý večer scházela u stolu, něco takového ho ani nenapadne. Ten, kdo od dětství slýchal, že nedojídat se nesluší, si to nedovolí ani jako dospělý. I když takovou „rodinnou zátěž“ s sebou nesete, neházejte flintu do žita – prvním krokem k nápravě je, že si to vůbec uvědomíte…

Zdroj: www.prozeny.cz