Běžné nemoci 

Dlouhodobá péče a dlouhodobé nemoci

Pojmem dlouhodobá péče označuje komplex služeb, které potřebují lidé s dlouhodobě omezenou soběstačností. Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) vymezuje tuto péči jako jisté spektrum služeb určených lidem závislým na pomoci při některých ze základních sebeobslužných aktivit.

Služby dlouhodobé péče tedy potřebují lidé, kteří mají omezenou soběstačnost a u nichž je tento stav setrvalý. Může být způsoben:

• chronickými onemocněními – mnoha z nich lze předcházet prevencí,
• zdravotním postižením – tělesným či duševním.

Většina těch, kteří potřebují služby dlouhodobé péče, jsou lidé vyššího věku.

Dlouhodobá péče zahrnuje řadu lékařských a sociálních služeb poskytovaných osobám, které jsou v důsledku chronického onemocnění nebo tělesného či duševního postižení závislé na pomoci při základních každodenních činnostech.

Tuto péči a podporu často alespoň částečně poskytují neformální pečovatelé, například příbuzní či přátelé.

Dlouhodobá péče se nachází na hranici mezi zdravotní a sociální péčí a je obvykle poskytována osobám s tělesným či duševním postižením, slabým starším lidem a zvláštním skupinám, které potřebují pomoc při každodenních činnostech.

Různé rozdělení odpovědnosti (soukromá/rodinná – veřejná), různá organizace zdravotní a sociální péče, a také rozdíly v definici hranice mezi zdravotní a sociální péčí vedou k velkým rozdílům, pokud jde o služby dlouhodobé péče, jejich organizaci a úlohu v systémech sociální ochrany jednotlivých členských států.

Potřeby klientů dlouhodobé péče:

Není-li možné, aby setrvali v domácím prostředí, potřebují zajistit dlouhodobý či trvalý pobyt v zařízeních, která umí řešit jejich sníženou soběstačnost (důsledek zhoršení zdravotního stavu) a která přitom budou respektovat jejich biopsychosociální i spirituální potřeby.

Potřebují tedy:

1. pomoc v základních sebeobslužných aktivitách,
2. další individualizované služby,
3. kvalifikovaný zdravotnický dohled s ohledem na jejich sice relativně stabilizovaný, ale zhoršený zdravotní stav, který nesoběstačnost způsobuje.

Sebeobslužné aktivity dělíme na:

1. základní (bazální), jako je oblékání, schopnost najíst se, kontinence, schopnost provést základní hygienu, základní mobilita, jako je přesun z lůžka na židli,
2. instrumentální, umožňující žít lidem nezávisle ve své komunitě; jde například o nakupování, běžné domácí práce, přípravu jídla, obstarání financí.

Dlouhodobou péčí rozumíme jak péči v domácím prostředí, tak péči v institucích.

Zdravotní péče versus dlouhodobá péče:

OECD zdůrazňuje potřebu rozlišovat mezi zdravotní péčí, která má jasně definovaný kurativní či rehabilitativní charakter (jde o léčení, doléčení a rehabilitaci), a dlouhodobou péčí, a je třeba také definovat dlouhodobou péči vůči ostatním sociálním službám.

Cílem zdravotní péče je změna/zlepšení zdravotního stavu.

Cílem dlouhodobé péče je kompenzace trvající nesoběstačnosti.

Oba typy péče v praxi nelze zcela oddělit, a ani to není účelné – stav pacienta často vyžaduje poskytování jak zdravotní, tak dlouhodobé péče, a to již z toho důvodu, že dlouhodobá nesoběstačnost není fyziologickou záležitostí, ale výslednicí zhoršeného zdravotního stavu.

Můžeme skupinu pacientů dlouhodobé péče vyčlenit a definovat oproti skupině pacientů s typickou zdravotní problematikou (akutní či postakutní), i oproti skupině seniorů, jejichž zdravotní stav neomezuje jejich soběstačnost. Tito senioři mohou být klienty sociálních služeb v případě, že se rozhodnou bydlet v rezidenčním zařízení, nebo pokud potřebují pomoc v domácnosti.

V širším slova smyslu: komplex služeb dlouhodobé péče představují některé služby zdravotnické (léčba a rehabilitace, diagnostika komplikací, preskripce léků a pomůcek…) i služby pomocné (péče o domácnost, stravování, transport, sociální aktivity a podobně). Pokud člověk vystačí jen s posledně uvedenými pomocnými službami, nejedná se většinou o klienta dlouhodobé péče – tuto mez stanovuje ve svém materiálu OECD.

Národní program přípravy na stárnutí:

V těchto intencích definuje dlouhodobou péči také Národní program přípravy na stárnutí: „Dlouhodobá péče je péče zdravotní i sociální. Zdravotní a sociální potřeby jsou u části starších osob neoddělitelné. Tyto osoby potřebují jak zdravotní, tak sociální péči.

Systém dlouhodobé péče vychází z integrace zdravotních a sociálních služeb ústavních, ambulantních a poskytovaných v domácnosti. Rozvoj systému dlouhodobé péče vyžaduje transformaci léčeben pro dlouhodobě nemocné a domovů pro seniory.

Je třeba:

• pomoci rozšířit rozsah pečovatelské služby poskytované v domácnostech jednotlivých občanů,
• zainteresovat nemocné i rodinné příslušníky a veřejnost – přesvědčit je, že východiskem adekvátního poskytování dlouhodobé péče je adekvátní multidisciplinární posouzení potřeb a naplánování individuálního plánu služeb a péče,
• podpořit autonomii a funkční stav zejména starších lidí, ale i jiných klientů dlouhodobé péče, aby byla podporována a posilována jejich důstojnost, sebedůvěra a znalosti problematiky zdraví,
• poskytovat dostatek informací o souvisejících službách i dostatečnou komunikaci poskytovatelů a uživatelů služeb – je třeba, aby jejich poskytování bylo výsledkem vzájemného konsensu.

Některé dlouhodobé nemoci

si mohou postižení léčit (s pomocí zdravotníků, rodiny, pečovatelů apod.) i s využitím tohoto portálu, který jim popisuje zásady prevence a zdravého chování, jejichž dodržování bývá velmi platným nástrojem. Dlouhodobé zdravotní problémy, u kterých vám náš portál může trochu pomoci, jsou propojeny s tímto článkem, dlouhodobá péče je také obsahem sekce Péče o mně.

Zdroj: Diskusní materiál k východiskům dlouhodobé péče v České republice, kterou vydalo Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR (MPSV) ve spolupráci s Fakultou humanitních studií Univerzity Karlovy. Publikaci si lze zdarma stáhnout z webových stránek MPSV, a to z adresy www.mpsv.cz/cs/8538.

Autor: MPSV – www.mpsv.cz/cs/9860, http://www.starnout-je-normalni.cz/