Běžné nemoci 

Zásady první pomoci při zranění

Nejzákladnější zásadou je kontrola průchodnosti dýchacích cest, dýchání a krevního oběhu. Teprve když u zraněného zjistíte, že dýchá a má puls, začnete se zabývat dalšími příznaky, a to v následujícím pořadí:

1. krvácení a šok,
2. popáleniny,
3. zlomeniny,
4. jiná zranění.

Zástava dýchání a oběhu, oživování – první pomoc
(kardiopulmonální resuscitace)

1. Zjistíte-li u postiženého v bezvědomí, kterému jste v dutině ústní neobjevili překážku nebo ji odstranili, že nedýchá, začnete u něj provádět oživování (kardiopulmonální resuscitaci – soubor oživovacích opatření k obnovení a udržení alespoň minimálního oběhu krve a dýchání).

Stabilizovaná poloha:

Uložení postiženého do tzv. stabilizované polohyzajistí nerušené provádění první pomoci.

Postup:

1. Zachránce klečí u boku postiženého. Dolní končetinu postiženého (tu, která je mu blíže) pokrčí v koleni, horní končetinu na stejné straně zasuneme pod hýždě postiženého,
2. přeložíme horní končetinu, která je od nás dále, přes břicho postiženého, a s její pomocí převalíme pacienta na bok. Pomáháme si přitom druhou rukou, kterou tlačíme na pokrčené koleno směrem k sobě,
3. tlakem na bradu a čelo vyvoláme záklon hlavy, obličej se tak ocitne na hřbetu ruky, která je dlaní k zemi. Hlava je tak podložena vlastní rukou a stabilizovaná.

Zástava krevního oběhu

Jde o stav bezprostředně ohrožující život, který bez pomoci vede do zhruba pěti minut k nevratným změnám na mozku a smrti člověka.

Jak poznáme zástavu krevního oběhu? 

• nemocný je v bezvědomí, nebo do něj během 10 sekund upadá,
• nemocný nedýchá, případně dýchá lapavě nebo chrčí,
• nemocný je bledý, případně promodralý,
• není cítit tep na velkých tepnách (na krkavici, tj. tepně, která vede po obou stranách krku). Zjišťujeme vždy jen na jedné straně krku, pakliže zde tep necítíme, pak zjišťujeme i na druhé straně. Bříška ukazováku a prostředníku umístíme na „ohryzek“ postiženého, pak posuneme prsty do prohlubně mezi průdušnici a svaly po straně krku. Stiskneme jen lehce, protože silnějším stiskem bychom mohli tepnu uzavřít a tep bychom nehmatali.

Jedinou účinnou pomocí při zástavě oběhu je bezodkladně zahájená nepřímá masáž srdce a zároveň dýchání z úst do úst.

Nepřímá masáž srdce:

1. Postižený musí ležet na pevné podložce, nejlépe na zemi.
2. Na odhaleném hrudníku vyhledáte uprostřed hrot mečíku hrudní kosti (asi 10–15 cm nad pupkem), dva prsty nad ním položíte hranu své levé ruky, přičemž klečíte skloněni kolmo k tělu postiženého nad jeho hrudníkem – viz obr. 19a.

Na položenou hranu dlaně položíte napříč dlaň své druhé ruky, přičemž máte prsty ve vzduchu a ruce jsou ve vzájemném kontaktu s hrudníkem – viz obr. 19b.

.

Obr. 19a,b Zevní srdeční masáž

Pak stlačujete (poměrně prudce) pravidelně hrudník dospělého postiženého nejméně o 5–7 cm, a to tak, že po každém stlačení povolíte obě ruce jen tak, aby při pasivním zvedání hrudníku byly stále v kontaktu s jeho stěnou (sledují pohyb) – viz obr. 19e–f. Takto stlačujete hrudník frekvencí 80x za minutu, přitom po každém 15. stlačení přesunutím se k obličeji postiženého vložíte 2 vdechy do jeho plic, tj. 2 : 15 – viz obr. 19c–d.

1. Horní končetiny máme napnuty v loktech, ramena jsou nad hrudníkem postiženého (viz předchozí obrázek),
2. podle nejnovějších doporučení pro resuscitaci se nyní uznává jako účinná i samotná nepřímá masáž srdce bez současného umělého dýchání. To platí, měl-li by zachránce zábrany zejména esteticko-hygienického rázu, které by mu bránily provádět komplexní resuscitaci včetně umělého dýchání,
3. pravidelně po 2–3 minutách kontrolujeme, zda nedošlo k obnově srdeční činnosti, obnovení oběhu poznáme dle hmatného tepu na krkavici a zlepšení barvy nemocného,
4. samozřejmostí je aktivace zdravotnické záchranné služby.

Umělé dýchání z plic do plic (nosu):

1. Poklekněte ze strany k postiženému v úrovni jeho hlavy, kterou zakláníte dozadu tak, že máte jednu ruku pod jeho bradou, a druhou rukou, položenou malíkovou hranou na čelo, mírně tlačíte hlavu dozadu. Palcem a ukazovákem této ruky tiskněte nos (tím jsou zároveň uvolněny dýchací cesty).
2. Nyní se hluboce nadechněte s otevřenými ústy – viz obr. 18a – kterými se skloníte k tváři postiženého, svými ústy překryjete mírně pootevřená ústa postiženého, vydechnete do plic postiženého a současně sledujete zvedání jeho hrudníku (zda vzduch proniká do plic; vzduch nesmí unikat mimo) – viz obr. 18b:
       
   
   
3. Přitom pozorujte, zda se hrudník postiženého zvedá – jak vniká vzduch z vašich plic do plic postiženého.
4. Pak oddalte svoje ústa, nadzvedněte se a nechte postiženého vydechnout (jeho hrudník pasivně poklesává) – viz obr. 18c. oddálení obličeje a sledování spontánního výdechu postiženého.
5. Při zvednutí se opět hluboce nadechněte a proveďte další vdech do plic postiženého.
6. Po tomto druhém vdechu několik vteřin pozorujte, zda se postižený sám nenadechne. Přitom zkontrolujte po straně krku postiženého tep na krkavici (největší krční tepně).
7. Nezačne-li postižený sám spontánně dýchat a přitom hmatáte tep na krkavici, pokračujte v umělém dýchání z plic do plic frekvencí asi 12–16 vdechů za minutu.
8. Jestliže při pohmatu na krkavici nenahmatáte také tep, přikročíte k zevní srdeční masáži. Zevní srdeční masáž (při zástavě krevního oběhu nebo nepravidelnosti tepu) provádíme, když krev není srdcem vháněna do oběhu.

Obr. 19 c, d – Dýchání z plic do plic a zevní srdeční masáž jedním zachráncem

Takto pokračujete až do příjezdu zavolané záchranné služby.

POZOR! U starých lidí stlačujte hrudník šetrně! U malých dětí (do 6–7 let) stlačujte hrudník jen ukazovákem a prostředníkem a při dýchání vydechujte jen obsah svých úst.

• Oživování lze také provádět při dvou zachráncích, kdy jeden provádí dýchání z plic do plic a druhý srdeční masáž. Pak je frekvence úkonů tato: 1x vdech, 5x stlačení hrudníku. Vzhledem k tomu, že tento druh oživování vyžaduje souhru a secvičení, není doporučován při základní (laické) první pomoci.

První pomoc – děti a kojenci

Zajištění průchodnosti dýchacích cest:

1. nakloňte hlavičku kojence, který je v bezvědomí, mírně dozadu,
2. prstem zdvihněte bradu,
3. zkontrolujte, zda dítě dýchá,
4. je-li dech zřetelný, uložte kojence do stabilizované polohy.

Dýchání:

1. Zajistěte průchodnost dýchacích cest dítěte v bezvědomí záklonem hlavy a zdvižením brady pomocí dvou prstů.
2. Zkontrolujte dýchání, je-li zřetelné, uložte dítě do stabilizované polohy.
3. Jestliže kojenec/dítě nedýchá, zaveďte umělé dýchání. Nedostávají-li se vdechy do plic, má dítě pravděpodobně neprůchodné dýchací cesty.

Krevní oběh:

1. Zkontrolujte kojenci tep dvěma prsty na vnitřní straně nadloktí proti palci umístěnému z vnější strany paže.
2. Nemá-li dítě tep, proveďte kardiopulmonární resuscitaci.
3. Jestliže dítě nedýchá, zaveďte také umělé dýchání. Nedostávají-li se vdechy do plic, má dítě pravděpodobně neprůchodné dýchací cesty.

Stabilizovaná poloha:

1. Je-li dítě v bezvědomí, ale dýchá a má zřetelný tep, uložte je na dobu, než přijede záchranka, do stabilizované polohy. V této poloze mohou tekutiny volně vytékat z úst dítěte, takže se jimi dítě nedusí.
2. V pravidelných intervalech kontrolujte dech a tep dítěte a podle potřeby pomáhejte dítěti dýchat, nebo provádějte nepřímou masáž srdce.
3. Má-li dítě nějakou zlomeninu, přiložte dlahu.
4. Při podezření na poranění páteře dítě neotáčejte, nemá-li překážky v dýchacích cestách. Hlava, krk a záda musí být stále v jedné přímce.

Stabilizovaná poloha – kojenci:

1. Držte dítě na rukou.
2. Kojence, který je v bezvědomí, během čekání na záchranku pevně držte s hlavou mírně zakloněnou, aby byla zajištěna průchodnost dýchacích cest.

Stabilizovaná poloha – děti:

1. Otočte dítě na bok.
2. Uchopte dítě za vzdálenější stehno a přetočte je tahem za ohnutou nohu směrem k sobě. Během otáčení přidržujte ruku dítěte pod jeho tváří.
3. Stabilizujte polohu.
4. Ohněte horní nohu do pravého úhlu a zajistěte polohu horní paže, aby se dítě nepřevrátilo na břicho.
5. Nakloňte dítěti hlavu dozadu, aby se otevřely dýchací cesty.

Dušení u dětí:

1. Nejprve bude dítě třeba kašlat a lapat po vzduchu, nebo vydávat vysoké skřeky, a potom ztratí schopnost mluvit i dýchat.
2. Obličej může zčervenat, pak zmodrat, a dítě vypadá, jako by mělo potíže s dýcháním, nebo jako by plakalo a nevydávalo přitom žádný zvuk.
3. Nepodaří-li se poplácáváním po zádech překážku z dýchacích cest hned odstranit, nepřestávejte. I když se tato metoda zpočátku zdá neúspěšná, překážka se nakonec většinou uvolní.

Dušení – kojenci:

1. Plácněte dítě 5x po zádech.
2. Položte si dítě bříškem na jednu ruku, přičemž hlava bude níž než tělo, a přidržte mu bradu mezi prsty.
3. 5x dítě ostře plácněte doprostřed zad hranou dlaně.
4. Zmáčkněte 5x hrudník.
5. Převraťte dítě na záda s hlavou uloženou níž než tělo. Položte mu dva prsty na hrudní kost těsně pod myšlenou spojnici prsních bradavek a stiskněte pětkrát hrudník. Vidíte-li předmět v ústech, opatrně jej vytáhněte.
6. Střídejte krok 1 a krok 2, až dítě začne dýchat.

Dušení – starší děti:

1. Plácněte dítě 5x po zádech.
2. Předkloňte dítě v pase. Plácněte je 5x ostře mezi lopatky hranou dlaně. Menší dítě si můžete položit na klín s hlavou níž než tělo a poplácávat je v této poloze.
3. Stiskněte 5x hrudník.
4. Jsou-li dýchací cesty stále neprůchodné, položte dítě na zem. Menší dítě si můžete položit na klín – zády na svá stehna.
5. Stiskněte 5x ostře hrudní kost hranou dlaně.
6. Stiskněte 5x břicho.
7. Nemůže-li dítě stále popadnout dech, položte hranu dlaně těsně pod okraj žeber dítěte a 5x stiskněte směrem vzhůru.
8. Opakujte plácání po zádech a stlačování.
9. Otočte dítě na bok obličejem k sobě a plácněte je 5x po zádech.
10. Opakujte celý cyklus, dokud dítě nezačne dýchat.

Umělé dýchání z plic do plic:

• Přestane-li dítě dýchat, musíte dýchat za ně. Umělé dýchání z plic do plic je účinné, protože vydechovaný vzduch obsahuje dostatek kyslíku na udržení funkce životně důležitých orgánů do doby, než může být poskytnuta účinnější lékařská pomoc.
• První pomoc u kojenců a nejmenších dětí je trochu odlišná, protože jejich obličej je drobnější.

Kojenci a nejmenší děti:

1. Otevřete dýchací cesty, zkontrolujte dýchání.
2. Zakloňte dítěti velmi mírně hlavu jednou rukou a pozdvihněte mu bradu prstem druhé ruky. Zrakem, sluchem a hmatem sledujte, zda dítě dýchá.
3. Zaveďte umělé dýchání.
4. Pokud dítě nedýchá, obemkněte svými rty ústa a nos dítěte. 5x se nadechněte a vydechněte do plic dítěte.
5. Zkontrolujte tep.
6. Má-li dítě znatelný tep, učiňte 20 vdechů, vždy jeden za 3 sekundy.
7. Zavolejte záchranku.
8. Potom pokračujte v umělém dýchání, dokud nedorazí pomoc. Vždy po 20 vdechnutích zkontrolujte tep a spontánní dýchání.

Starší děti:

1. Otevřete dýchací cesty, zkontrolujte dýchání.
2. Zakloňte dítěti mírně hlavu jednou rukou a zdvihněte mu bradu dvěma prsty druhé ruky. Zrakem, sluchem a hmatem sledujte, zda dítě dýchá.
3. Stiskněte dítěti nos.
4. Jestliže dítě nedýchá, stiskněte mu pevně nosní dírky. Dýchací cesty udržujte otevřené zdvižením brady dvěma prsty.
5. Zaveďte umělé dýchání.
6. Přitiskněte rty kolem úst dítěte. 5x se nadechněte a vydechněte do plic dítěte.
7. Zkontrolujte tep. Má-li dítě znatelný tep, učiňte 20 vdechů, vždy jeden za 3 sekundy.
8. Zavolejte záchranku.
9. Potom pokračujte v umělém dýchání, dokud nedorazí pomoc. Vždy po 20 vdechnutích zkontrolujte tep a spontánní dýchání.

Blíže viz též Zásady první pomoci v sekci Děti.

Zdroj: MUDr. Jaromír Hrabovský, CSc. (autor)
Recenze: prof. MUDr. Kamil Provazník, CSc.
Kresby: Zlatuše Novotná, Státní zdravotní ústav, 1997